V posledním roce se u nás, v souvislosti se zvýšenou migrací, natolik zvedl výskyt svrabu, že jej opět musíme zařadit do skupiny potíží, o nichž bychom měli mít jasnější povědomí. Podívejme se proto, jak poznat svrab a jak se svrab přenáší, jak toto kožní onemocnění léčit a jaká prevence je před ním vůbec možná.
Co je svrab
Svrab, podobně jako vši, je parazitickým onemocněním, které může napadnout kohokoliv. Způsobuje jej zákožka svrabová. Tento roztoč dorůstá maximálně do velikosti 0,2 – 0,5 mm, provrtává kůži, a tím v ní tvoří chodbičky, do nichž klade svá vajíčka. Následně vylíhnuté larvy se postupně prokousávají na povrch kůže, kde pak dozrávají v dospělé jedince. Živí se přímo kožní tkání.
Svou činností vyvolávají nesnesitelné svědění. Také porušují ochranný povrch kůže a tvoří v ní otvory, do nichž pak nasedá následná infekce, především bakteriemi a plísněmi. Ve výsledku se ze svrabu může stát závažné a bolestivé onemocnění.
Jak poznat svrab
Nezaměnitelným příznakem svrabu je příšerné svědění po celém těle. Svrab se může vyskytnout kdekoliv na těle, postupně osídlí celou plochu pokožky. Z počátku se soustředí na chráněných místech: například mezi prsty, v loketních jamkách, podpaží.
U dětí upřednostňuje tento parazit obličej, záda, plosky nohou a dlaně, někdy i pokožku hlavy. Děti mívají nákazu svrabem doprovázenu zduřením lymfatických uzlin (hlavně v podpaží).
Kůže se začne měnit
Na kůži začnou být postupně viditelné stopy po prohryzaných cestičkách a po otvorech, kterými se larvy dostaly na povrch kůže. Tělo, pokud se aktivně brání, tato místa více prokrvuje, proto jsou červenější. U pacientů, kde imunita nejprve nereaguje, jsou chodbičky šedavé nebo zcela neviditelné. Právě neviditelnost chodbičky může být komplikací při diagnostice svrabu.
Esovité chodbičky, tolik typické pro svrab, se nemusejí projevit vždycky
Kůže se snáze odlupuje, je suchá, znatelně nezdravá. Chodbičky mají esovitý tvar, a mohou být dlouhé několik centimetrů. Nezřídka se dostávají k délce deseti centimetrů (!). Chodbičky jsou zakončeny drobným puchýřem či pupínkem – vstupem do pokožky, resp. výstupem z ní.
Neléčený svrab může být velkým a bolestivým problémem
Později, pokud se svrab včas neléčí, sem nasedají druhotné bakteriální a plísňové infekce, takže se na kůži objevují boláky, hnisavá ohniska. Některé formy svrabu s sebou nesou i velké uzly na kůži a výraznou vyrážku s obrovskými pupeny.
Jak probíhá vyšetření a diagnostika svrabu
Při svrabu se bez lékaře neobejdete. Předepisuje totiž léčivé masti, které volně dostupné nejsou. Lékař má více možností, jak vyšetřit svrab:
- rozeznání typických chodbiček na kůži – někdy netřeba podrobnější diagnostiky, vše je vidno na první pohled. Zkušené oko dermatologa dokáže odlišit svrab především od atopické dermatitidy, od pruriga aj.
- vyšetření chodbičky v kůži dermatoskopem (osvětlenou lupou), kde se případný parazit dá snadno pozorovat. Tady znáte výsledek ihned
- odebrání vzorku kůže a jeho odeslání do laboratoře, pokud lékař nic nezpozoroval. Tady znáte výsledek zhruba do týdne.
Jak se svrab přenáší
Svrab se přenáší kontaktem s nemocným nebo pobytem v infekčním prostředí. Jinými slovy: nezáleží tolik na hygieně, ale především na tom, zda se setkáme s jiným jedincem nakaženým svrabem, nebo zda pobudeme v prostředí kontaminovaném právě zákožkou svrabovou.
Bez svého hostitele přežije zákožka svrabová přibližně tři dny. To je částečně i návod na to, jak ji zlikvidovat na většině věcí nebo ve většině prostor v bytě: alespoň tři dny je vůbec nepoužívejte, věci na alespoň tři dny hoďte do pytlů a nesahejte na ně. To stejné například v interiéru auta atp.
Nejohroženější jsou pečující profese, cestovatelé a malé děti
Riziková prostředí pro nákazu svrabem jsou:
- zdravotnická a sociální zařízení – místa, kde se nákaza jedním pacientem/klientem rychle šíří jak mezi pracovníky, a následně i mezi dalšími klienty/pacienty. péče je tu založena na blízkém fyzickém kontaktu, občas tu vznikají svrabové epidemie
- hotely, penziony, ubytovny – místa, kde uléháme do ložního prádla a užíváme ručníky, které mohou být kontaminovány klienty před námi
- blízký kontakt s neznámými lidmi (v případě Čechů zejména s cizinci jak u nás, tak i v zahraničí)
- dětské kolektivy – školky a školy, školní družiny, volnočasové skupinové kroužky a tábory.
Svrabem trpí i zvířata, vyvolává jej stejný parazit: zákožka svrabová. Možnosti nákazy se proto rozšiřují i o kontakt se svrabem napadeným zvířetem. (Velmi výjimečně se na člověka přenáší i prašivina, způsobená roztočem s pojmenováním trudník.) Chovatelé by proto vždycky měli bránit kontaktu svých zvířat se zvířaty divokými, s toulavými psy, kočkami atp.
Jaká je inkubační doba svrabu
U svrabu se pohybuje inkubační doba od 21 do 42 dní. Tak dlouho trvá vývoj larev a dospělců, než je naše tělo dokáže zaznamenat a upozorňovat na ně intenzivním svěděním. Samotná zákožka svrabová se dokáže pod kůži napadeného dostat během několika málo minut. Proto: je-li infekce opakovaná, inkubační doba se krátí na 1 – 3 dny. Tělo už nákazu pozná a dříve svěděním upozorní, že se děje něco „nekalého“.
Jaké hostitele svrab vyhledává, aneb svrabu nevadí, že se myjete pravidelně
Svrab se spokojí s kdejakým hostitelem. S volně žijícím zvířátkem, s dobře opečovávaným domácím psem, s dítětem i s dospělým, pocházejícím z jakýchkoliv vrstev společnosti a zvyklým na jakýkoliv standard hygieny.
Dokonce platí, že čím úzkostnější hygiena, tím vyšší šance pro svrab (resp. jednu z jeho variant, viz níže). Pokožka příliš často mytá a desinfikovaná ztrácí svou obranyschopnost, svůj přirozený ochranný obal. To samozřejmě neznamená, že bychom si měli přestat mýt ruce. Ale nemusíme to ani přehánět, především s desinfekčními přípravky, včetně těch k pravidelnému úklidu domácnosti.
Jak probíhá svrab u dětí
Pro svrab jsou děti o něco hůře „dosažitelné“, takže v dětském kolektivu se toto onemocnění šíří méně ochotně než například na lůžkovém oddělení pro dospělé nebo než v domově pro dospělé klienty s různými zdravotními potížemi.
Ale pokud dítě svrab dostane, usídlí se mu především na dlaních, na ploskách nohou, mezi prsty, na hlavě a na krku. Mnohem častěji než u dospělých reaguje tělo zdušením uzlin.
U dětí je složitější zabránit škrábání, a tím i dalšího poškození kůže. Proto se většinou nedá obejít bez antihistaminik, která zabraňují vnímání pocitů svědění. Většina z nich je volně prodejných, v extrémních případech může lékař předepsat „silnější“ varianty. Stejně tak u dospělých, neboť pravidelné škrábání jednak otevírá cestu druhotným infekcím, jednak může vést ke vzniku hrubší a méně citlivé kůže (tzv. lichenifikace).
Proč svrab více svědí v noci?
Svrab je aktivnější v noci, Proč? Jsme v klidu, více v teple a vlhku. Jakmile se přikryjeme peřinou, ležíme v teplé posteli, má svrab okamžitě mnohem lepší podmínky pro své živobytí. Svrabu se zkrátka lépe daří v teple a vlhku.
Jak se svrab léčí
Léčba svrabu je poměrně zdlouhavá, ale při dodržení pravidel dobře účinná. Vyžaduje lékaře, který svrab jednak správně diagnostikuje, jednak na něj předepíše léčivo. V případě svrabu lze využít dvou typů kožních přípravků.
Sírová mast
První je sírová mast, která se nanáší na celé tělo 1x denně na dobu 24 hodin. Pak se provede očistná koupel. S několika opakováními, podle doporučení lékaře.
Proč na celé tělo? Aby se pokryly všechny v kůži žijící zákožky. Síra je látka, která zákožku spolehlivě zahubí. A pokud se zvolí správná koncentrace, člověka, resp. jeho pokožku, nijak nepoškodí. Jde ale o síru, takže zápachu se vyhnout nelze (připomeňme, že sirné sloučeniny jsou tím, co nám ta páchne například ve zkaženém vejci).
Permethrin
Jde o synteticky vyráběný přípravek, který se nanáší na 8 – 12 hodin, pak omývá očistnou koupelí. Proces se opakuje po týdnu, u intenzivnějších nákaz i dříve. Je velmi účinný, vhodný i pro děti od cirka dvou let. Po první aplikaci zlikviduje přes 90 % zákožek a jejich larev.
Sírové mýdlo
Pomáhá při očistných koupelích nebo lidem pohybujícím se v rizikovém prostředí. Jde o kosmetické mýdlo, které se používá k účinnému zbavení pleti nečistot a k hloubkovému čištění. Síra pak omezuje tvorbu kožního mazu, uvolňuje a čistí pleťové póry, tím snižuje tvorbu komedonů (černých teček v kůži).
Přípravky pro zmírnění svědění kůže
Z výše již popsaných důvodů jsou důležitou součástí celkové léčby svrabu.
Bez promyšleného úklidu se svrabu nezbavíte
Lékař vám doporučí postup, jak se v domácnosti zbavit možné nákazy svrabem, když je doma alespoň jeden „svrabový“ pacient. Po aplikaci Permethrinu nebo sírových mastí a po očistné koupeli musí pacient „do čistého“, tedy do oděvů a do lůžka, kde nebude hrozit kontaminace původně sem přinesenými zákožkami.
Pacient musí být (podle možností) izolován od fyzického kontaktu s ostatními členy domácnosti. Ti by se neměli bez ochrany rukou dotýkat ani věcí, které pacient používá.
Stejně jako u vší, i u zákožky svrabové musíte vyprat vše, s čím přišel pacient do kontaktu několik dní před vypuknutím příznaků svrabu: ložní prádlo, ručníky, osušky, plyšové hračky, oblečení, gumičky do vlasů, hřebeny (u dětí je svrab často i na hlavě) atd. K likvidaci svrabu musíte vyprat vše na minimálně 60°C.
Čalouněný nábytek několik dní vůbec nepoužívejte, koberce vysajte a sáček ihned vyhoďte. Máte-li vysavač vodní, vysávejte přes vodu. U bezsáčkových vysavačů se soustřeďte na ochranu pokožky i dýchacích cest, až budete nádobku na nečistoty vysypávat. Vysavač pak několik dní raději nepoužívejte (zákožka nepřežije bez živého hostitele déle než 3 dny). Striktně oddělte ručníky a další věci pacienta od ostatních.
Druhy svrabu
Aby to nebylo tak snadné, i svrab má několik podob. Mezi lidmi lze rozlišit tři základní varianty svrabu:
- klasická forma svrabu, typická pro většinu případů tohoto kožního onemocnění, s příznaky uvedenými výše v tomto článku
- svrab norský, který je typický pro osoby s poruchou imunity, se sníženou vnímavostí svědění nebo celkem často u mentálně postižených lidí. Odlišuje se především počtem zákožek svrabových na pokožce pacienta (zde je extrémně vysoký) a dalšími místy, kde se usídlí: hlava, krk, dokonce i nehty. Kůže se odlupuje a je plná velkých pupínků
- svrab „mytých“ – tuto formu svrabu si vyslouží lidé s vysokými hygienickými standardy. Projevuje se úporným nočním svěděním. V tomto případě se svrab dostane své oběti „na kobylku“ především proto, že jeho kůže ztratila přirozené obranné mechanismy, jako jsou na povrchu žijící (a nás chránící) bakterie.
Svrab napadá i domácí mazlíčky a užitková domácí zvířata
Svrabem se může nakazit i chlupaté zvíře. I jim se dokáže zákožka dostat dovnitř do kůže, a tady si provrtávat chodbičky. U menších zvířat, jako jsou kočky, králíci, menší plemena psů, může napadnout i uši nebo oči. Dokáže se „prožrat“ v podstatě celým tělem. Zvíře je nervózní (ze svědění, později z bolesti), často mívá chorobně zanesené uši, rapidně klesá kvalita jeho srsti, svrab se opticky projevuje na pokožce i přes vrstvu chlupů, která rychle řídne.
Je nějaká prevence svrabu?
Stejně jako u vší, ani u svrabu toho v oblasti prevence příliš nenaděláme. Jediné, čemu se můžeme vyhnout, je „svrab mytých“. Ten postihuje jen osoby příliš úzkostné na hygienu, které pravidelně používají desinfekce. Nebo osoby, které naopak s desinfekcí pracovat musejí.
Před svrabem můžete ochránit ostatní – pokud zjistíte, že jste se jím vy nebo vaše děti nakazili. Čím dříve se zpráva o svrabu dostane k ostatním, tím snáze se dá zastavit vznikající epidemie ve vaší lokalitě. Onemocnění svrabem není stigmatem špíny, stejně jako u vší. Roztoči si nevybírají, za špínou rozhodně nejdou.
Pokud často cestujete, zejména do jižnějších, východnějších a teplejších zemí, vybírejte si ubytování, kde jste si jisti dostatečnou úrovní hygieny ložního prádla a ručníků před tím, než se dostanou k hostu na pokoj. A dostatečnou úrovní úklidu. Kde si nejste jistí, balte si s sebou vlastní spacák a ručníky. Vyvarujte se blízkému kontaktu s neznámými lidmi, včetně pobytu v jejich (pro vás neověřené) domácnosti.
